Rok a čtvrt ticha. Ne proto, že bych neměla co říct. Ale proto, že jsem žila.
Jak jste si mohli všimnout, poslední příspěvek jsem sdílela v srpnu 2024. A od té doby se toho kolem mě začalo dít víc, než jsem dokázala pojmenovat slovy. Tělo se měnilo, myšlenky se tříštily a svět se zrychlil i zpomalil zároveň.. a blog, místo, kde jsem vždycky nechávala kus sebe, šel stranou. Ale věděla jsem, že se jednou k němu vrátím (i když je doba jaká je a blog jako takový je spíš nostalgickou věcí.. ale já jsem jaká jsem a prostě ke mně patří.. už skoro 15 let).
Rok 2025 byl rokem změn. Menších i těch zásadních. Těhotenství. Porod. A pak na měsíc nemocniční chodby Bulovky. Z některých věcí se člověk prostě potřebuje vypsat. Ne proto, aby měl odpovědi, ale proto, aby si ulevil. A možná, abych dodala sílu i ostatním ženám, které prožívají něco podobného a mají pocit, že v tom jsou samy. Každopádně to byl nejkrásnější rok vůbec a ano, není nic víc než láska k dítěti. Děkuji za tebe, Tami, každý den je s tebou jedna velká radost.
Párkrát jsem se sem během roku přihlásila. A nestačila se divit. Vážně jsem si myslela, že návštěvnost upadne. Avšak čísla mluví opačně, což trošku nechápu, ale zároveň cítím velkým vděk, že budování něčeho, co mě baví, má nějak tak smysl.
Děkuju.
Okomentovat